Den 11. - Embilipitiya

31. ledna 2009

Vsuvka o jídle

Příjezdová cesta k Amarasinghe´s guest house

Vstávání ve vražedných 5:30, no dobře, tak v 6, no… Pak už běželo vše jak na drátkách. Pár fotek ubytka a domu, v 6:30 snídaně: palačinky, banánový shake, kafe místo objednaného čaje a jogurt, který tentokrát nedorazil. Jestli pojedete do Mirissy do Amarasinghe´s guest house, rozhodně ochutnejte palačinky a taky ten jogurt! I ostatní jídla jsou velice dobrá, ale ty palačinky mi budou chybět (a taky chybí). Čtyři palačinky uvnitř s banánem a kokosem smíchaným s medem (nebo palmovým sirupem), vedle limetka na zakapání. Sbíhají se mi sliny, jen jak to píšu. A jogurt taky naprosto perfektní. Dnes jsme zjistili, že podobný se dá sehnat i v obchodě. Co úplně neodpovídalo naší představě bylo kafe a fresh juicy / milk shake, byly na náš vkus příliš vodové. Dokonce jsem se na Srí Lance naučil pít čaj s mlékem. Ještě před odjezdem jsem se nad touto kombinací kolegyni Janě ofrňoval a najednou to jde :) .

Vsuvka o alkoholu

Když už jsem u těch pochutin, právě pijeme místní pivo Anchor, které je vyráběno dle plzeňské receptury (pokud jsem to dobře přeložil). Víc nám však chutná pivo Lion. Další druhy piva jsme zatím nestihli. Chutnal nám i Arak, který jsme okusili. Kupodivu tu ale ani nemáme chuť kalit. Večer jsem tak vyřízenej, že se těším jenom na postel. Hodně to dělá to horko, teplota na jihu pod 35 °C určitě neklesá.

Cesta do Embilipitiya

Zpět k naší cestě. Z guest house jsme se dostali do Matary tuk-tukem za 450 rupií a tam sedli na autobus do Embilipitiya (čti: Embilipityja). Následovalo dvě a půl hodiny pobytu mezi sedačkou a stropem autobusu. Ano, zadní sedačky v autobusu houpou, ale když se mlátíte hlavou o strop a z otevřených dveří se na vás sype prach ze silnice, nepřijde vám to zcela obvyklé. Navíc, čím víc jsme se blížili Embilipitiya, tím víc na nás spolucestující koukali jako na duchy. Čekal bych, že v okolí národního parku budou místňáci na sejry zvyklí, ale evidentně nejsou.

Sirotčinec sloních mláďat

Sloníci

Zatímco při cestě na krmení sloních mláďat se semnou chtěly dvě malé holčičky kamarádit, nějaký “hodný” klučina po mně hodil šutr nebo ořech, nebo co to vlastně bylo. To by mi ještě tolik nevadilo, ale on se trefil. Bylo to do lýtka a dokonce s jedním odrazem o zem – nechápu. No nic, stihli jsme krmení sloních miminek na stanici, kde tyhle v přírodě osiřelý sloníky připravují na znovuvypuštění do lůna nevyzpytatelné matky přírody.

.

Další den: Zítra vstáváme v 5 (no dobře, po pátý), v 6 odjezd na safari do Uda Walawe parku.

Fotogalerie

Popisek fotografie se zobrazí po najetí myší.

Kam dál?

Cestopis

Praktické informace

Komentáře a dotazy

Srílančan > Cestopis > Den 11. - Embilipitiya